PRÁCE NA SOBĚ

 

    Život nás vybízí k duchovnímu pokroku - učí nás, připravuje, zkouší, varuje, nutí, očišťuje... Mluví k nám neustále. Každá situace je nápovědou pro nás. Učíme se navzájem. Od ostatních dostáváme důležitou zpětnou vazbu. Reagují na nás vědomě i podvědomě - provokují, oponují, usuzují, souhlasí, nesouhlasí, vytýkají, chválí... = trefují se do našeho ega. „Pomáhají“ nám tím projevit se, protože hlavně ve vypjatých situacích se odhaluje náš pravý charakter, nedokonalosti, slabiny = vnitřní energie. Přetvářka, sebekontrola, vštípená společenská pravidla... jdou často v rozčílení nebo v euforii stranou a my se prezentujeme bezprostředně - tím, co máme uvnitř sebe.

 

 Je dobré si všímat v náročných okamžicích především sebe a neobviňovat za své pocity druhé. Bez pokory se ovšem nelze hnout z místa. Nemá smysl nikoho odsuzovat, pokud rozbouří naše emoce tím, že nejedná podle našich představ nebo neříká, co chceme slyšet... Jsme tím většinou upozorňovámi na naše vlastní vnitřní negace, za což bychom měli být druhým vděční, protože osvobodit se od těchto energií můžeme jen tehdy, když si je uvědomíme. Pokud máme pocit, že se nám opakují podobné nepříjemné záležitosti, je třeba se nad tím pozastavit a nehledat příčinu vně, nýbrž v sobě.

 

   Osvobozujícímu poznání předcházelo také dlouhé období mé vnitřní práce na sobě. Budu upřímná. Je to často velmi bolestná práce, ale nesmírně důležitá. Začala jsem tím, že jsem zaměřila pozornost na sebe a přestala za problémy vinit okolí nebo osud. Uvědomila jsem si také, že je nezbytné pravdivě pojmenovat a přiznat si všechny své nedostatky, chyby, špatný životní styl, negativní myšlení i jednání, protože právě to je příčinou většiny nepříjemných událostí v mém životě. Zatoužila jsem po vlastní přeměně. Abych věděla, co a jak mám na sobě změnit, musela jsem v první řadě chtít vidět v pravém světle svůj charakter, všechny své špatné vlastnosti, což nebylo vždycky příjemné, ale naprosto nutné. Dalším krokem bylo pokorné přijetí těchto mých postřehnutých nedokonalostí a rozhodnutím se je postupně měnit, jsem získala nadhled sama nad sebou a mnohé jsem pochopila...

 

 Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra." (Lukáš 6:41)

 
Nebo naopak, můžeme být tím, kdo nasměruje druhé ke změně. Nemůžeme změnit druhé, pokud se oni sami změnit nechtějí. Můžeme je však upozornit - vybídnout, pomoci, poradit, zastavit je, (v případě, že jejich jednání je nepatřičné), ale jestliže nechtějí nebo nedokáží jednat jinak, nezbývá, než je nechat jít jejich cestou. Zřejmě narazí, ale díky tomu pochopí... Nikdo nepřekročíme svůj stín, ale z chyb vlastních i cizích je dobré se poučit, ...napravit co se napravit dá, omluvit se, odpustit a jít dál...

Fotogalerie: PRÁCE NA SOBĚ

/album/fotogalerie-prace-na-sobe/kmen-s-listim-2018-jpg/ /album/fotogalerie-prace-na-sobe/jaro-po-desti-2017-2-jpg1/ /album/fotogalerie-prace-na-sobe/mak-a-slunce-2018-jpg/