MOJE CESTA
Přečetla jsem mnoho moudrých knih a článků s duchovní tématikou, rozmlouvala o věcech mezi „nebem a zemí“ se stejně zaměřenými lidmi, jezdila na ezoterické semináře, setkávala se s léčiteli, senzibily, vědmami, kartářkami... Postupem času jsem získala spousty zajímavých informací i zkušeností a rozšířila si obzor. Čím více jsem toho obsáhla, tím více dalších témat se přede mnou otevíralo. Nevěděla jsem, čemu se mám věnovat dříve a podrobněji. Neuměla jsem tenkrát ještě rozpoznat, co je nejdůležitější, co vyřeší moje problémy a učiní mě šťastnou. A tak jsem hledala a hledala...
Připadalo mi, že jsem obsáhla poměrně velké množství informací i zajímavých zážitků, ale stále mě to neuspokojovalo. Někdy jsem se setkala i s více názory na stejnou věc a začala jsem pochybovat. Co je vlastně PRAVDA? Viděla jsem navíc, že zájem lidí o vědění a hledání řešení jejich problémů, se stal pro mnohé lektory kurzů byznysem. Ceny za semináře začaly být často nepřiměřeně vysoké, zřejmě vidina rychlého zisku přebila původně dobrý záměr - pomáhat nebo poradit. Odradilo mě to. Přestala jsem se těchto akcí zúčastňovat a začala si to v sobě všechno pěkně srovnávat...
Otázek časem přibývalo a moje touha najít pravdivé odpovědi rostla. Do života mi vstupovaly problémy, které mě měly očistit, upozornit a připravit na moje další životní kroky. Ovšem já jsem tehdy ještě nedokázala rozpoznat tyto vyšší motivy, dokud nepřišel další, zásadní, několikaletý problém. Bylo to nesnesitelné a já před tím chtěla utéct, ale nebylo kam... Moje emoce i myšlenky mě pronásledovaly všude. Zoufale jsem hledala řešení... Až jednoho večera jsem zavřela oči a schoulila se vědomím ve svém srdci. A tady, sama v sobě, jsem unikla z vnějšího konfliktního světa do klidu světa vnitřního. Ano, ten problém mě donutil obrátit se do sebe, a to byl jeden z nejdůležitějších momentů v mém dosavadním životě. Jsem za to všechno co mě potkalo velmi vděčná. Uvědomila jsem si, že právě vážné problémy nás nutí obrátit se do sebe, jinak bychom měli svou pozornost upřenou ven, do světa..., a vně nelze nic plně pochopit. Vnější dualitní svět zaměstnává naši pozornost a odlákává nás od pravého poznání. Jen v sobě nacházíme odpovědi - o čem, a jak to „VŠECHNO“ ve skutečnosti „JE“.
Od té doby jsem spočinula ve svém srdci pokaždé, když jsem potřebovala načerpat sílu a zklidnit se. Otevřel se přede mnou nový rozměr... Po čase ke mně z mého nitra kdosi tiše promluvil... Zatoužila jsem ho i vidět, setkat se s ním. K mému překvapení souhlasil a v mé mysli se náhle objevil obraz krásného romantického místa v kavárně u jezera. Proutěný stůl pro dva byl již prostřený. Užasla jsem.
„Tady se setkáme,“ řekl, „ale až mi povíš, pro koho to místo mám rezervovat.“
„No přece pro Tebe a pro mě,“ odpověděla jsem.
„A kdo jsi?“
„Já jsem Jitka.“
„Neptám se na tvé jméno. Ptám se, kdo jsi?“
„Já jsem učitelka hry na klavír.“
„Neptám se na tvou profesi. Ptám se, kdo jsi?“
„Já jsem žena.“
„Neptám se na tvé pohlaví. Ptám se, kdo jsi?“
„Já jsem člověk.“
„Neptám se na tvůj druh. Ptám se, kdo jsi?“
„... Kdo jsem já...???“
„Tak, až budeš vědět kdo jsi, věř, že se setkáme...“
..................................................................................
Tomu říkám výzva. Tento rozhovor byl odrazovým můstkem mého skoku vpřed. S postupným odkrýváním a chápáním souvislostí při hledání odpovědi na otázku KDO JSEM JÁ, jsem se začala měnit, a tím se měnil i můj postoj k životu, ke světu, k sobě, k Bohu. Uvěřila jsem, že BŮH JE, a rozhodla se HO hledat. Otevřela jsem Bibli:
„Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Matouš 5:8)
„Hledejte Boží království a ostatní vám bude přidáno“ (Lukáš 12:31)
„Proste a bude vám dáno. Hledejte a naleznete. Tlučte a bude vám otevřeno.“ (Matouš 7:7)
Tak jo.
Prosila jsem, hledala a tloukla na ty dveře ve svém zamčeném srdci. Hledání Boha se stalo prioritou v mém životě a dovedlo mě k intenzivní vnitřní práci na sobě. Mám potřebu inspirovat k tomu i ostatní.
- Odkládám postupně všechno, co mě vzdaluje nebo ruší v mém záměru.
- Dělám si v hlavě, v srdci i ve věcech pořádek.
- Přehodnotila jsem žebříček hodnot.
- Zaměřuji se na svůj vnitřní život, protože jsem pochopila, že ten vnější se od něj odvíjí.
- Zkoumám své myšlenky, pocity, emoce, charakter, energie....
- Věnuji se SOBĚ, v tichu, o samotě... relaxuji, medituji, modlím se, činím pokání.
- Zpomalila jsem životní tempo, vychutnávám si okamžiky, kdy se úplně zastavím...
- Chodím často do přírody.
- Odpustila jsem (a stále odpouštím) všem... i sobě...
- Učím se Žít...
... A pak, jednou, přišel ten zvláštní pocit, jako bych se odrazila ode dna a vyplula nad hladinu. Nadýchla jsem se... a uvědomila si, že tenhle nádech byl prvním nádechem v mém novém životě. Můj život nebyl najednou úplně nový jinými okolnostmi, byl pro mě nový pro můj odlišný způsob vnímání těch stávajících okolností. Protože já jsem jiná... změnou myšlení, přehodnocením, vnímáním sebe, světa, Boha z nového úhlu pohledu. Našla jsem možnost řešení všech svých problémů a nacházím i odpovědi na své otázky. Nacházím mnohem víc než jen odpovědi...
„Proste... hledejte... a tlučte...“ (Matouš 7:7)
Bude vám otevřeno. Vím to... Ne proto, že jsem si to přečetla. Vím to, protože to zažívám.
