LÁSKA

Jen ten pozná, co je to LÁSKA, kdo prožije JEJÍ obsah. Tak je to se vším. Teprve prožitek nám přináší poznání.

    Celý život hledám tu nejvyšší hodnotu - LÁSKU. Všichni prožíváme různé druhy lásky - partnerskou, mateřskou, bratrskou, přátelskou, lásku ke zvířatům, k přírodě, k práci, k různým činnostem, k jídlu, k věcem, k zážitkům, k požitkům... Jak je možné, že láska časem vyprchá nebo je vyměněna, jiná zevšední, ochabne, je vnímána jen příležitostně, z některé se stane zvyk, rutina, výměnný obchod, zodpovědnost, závislost...?  Nejsou ojedinělé i případy, kdy se láska promění v nevraživost nebo dokonce v nenávist. Co je to za lásku, která vyprchává nebo po čase úplně zmizí?  Proč se nedaří udržet si její stálou intenzitu? A je to vlastně vůbec láska, když dříve nebo později pomine? Tyto a jiné otázky jsem si dlouho pokládala. Vždycky jsem ale cítila, že ryzí, nepomíjivá LÁSKA existuje a velmi jsem toužila JI najít a prožívat. Hledala jsem ovšem špatným způsobem na nesprávných místech:

„Láska není milování.“ (František z Assisi)

„Láska není vztah.“ (Osho)

„Láska je božská, avšak milování samo není víc než živočišné.“ (J. Eckhart)

„Podmíněná láska není láska.“ (Osho)

Až když jsem od života dostala patřičné lekce, pochopila jsem, že vlastně nevím, co to opravdová láska je. A jak JI mohu najít, když nevím, co přesně hledám? A proto jsem se zeptala v meditaci přímo Boha: „Co je to LÁSKA?“ 

Odpověděl mi:

První vjem byl vizuální: Panna Marie mi ze své náruče podává malého Ježíše. Marie mi „vydává“ své dítě... Z lásky ke mně, pro mou spásu... 

„To je LÁSKA.“

Druhý vjem byl vizuální i pocitový: Ocitla jsem se na kolenou přímo pod křížem ukřižovaného Krista. Má hlava ani nedosahovala k palcům jeho nohou. Pocítila jsem náhle obrovskou psychickou tíhu = šíři i hloubku hříchů lidstva, kterou Ježíš nese. Fyzickou bolest jsem necítila, ale samotná bolest psychická byla tak obrovská, že se nedala unést... Zvedla jsem oči, abych pohlédla výš, ale pocit ještě více zesílil. Uvědomila jsem si, že ocitnout se v úrovni Ježíšových kotníků, zešílela bych, co teprve být v úrovni JEHO srdce...? Tu tíhu by žádný člověk nedokázal snést. Po pár vteřinách, na mé naléhání, jsem byla ihned toho nesnesitelného pocitu zbavena a sledovala vše už jen jakoby zpovzdálí. Ukřižovaný Ježíš dál na kříži nesl tu tíhu... i mých hříchů... Z lásky ke mně, pro mou spásu....

„To je LÁSKA.“

Třetí vjem byl zvukový a všechápající: V duchu jsem prosila Boha, aby i ON mi ukázal, co je to láska, jako Marie a Ježíš. Po chvíli jsem uslyšela: „Má vůle je tvá vůle... Tvá vůle je má vůle.“  Tahle slova jsem vnitřně prožila a pochopila na úrovni, která byla nesrovnatelná s běžným lidským chápáním. Není to jen věta, ta slova mají hluboký obsah...  Je to projevená LÁSKA!!!

...........................................

   Na základě tohoto a dalších vnitřních, nesdělitelných zážitků, jsem si uvědomila, že to, co jsem cítila do té doby, byla láska prožívaná pouze z roviny ega, i když jsem ji vnímala jako velmi opravdovou a vroucí. Teprve porovnáním prožitků lásky z meditací s těmi ze života, jsem pochopila ten rozdíl. Shledala jsem, že existují další, mnohem vyšší úrovně LÁSKY, daleko přesahující ego. Začala jsem rozlišovat mezi: láskou egoistickou = je závislá, nestálá, podmíněná, pomíjivá, proměnlivá, nejistá, úzkostlivá, starostlivá, nároková, přisvojující, vlastnící, zraňující, žárlivá, majetnická, dominantní... a LÁSKOU Božskou =  JE svobodná, stálá, bezpodmínečná, věčná, naplňující, ryzí, nezávislá, povznášející, všeobjímající, pravdivá, absolutní, jsoucí...

„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ (Korintským 13:4)

Ten, kdo odloží ego = já chci, najde Boha = „JÁ JSEM“