Bůh „JE“
Zážitek, který mi přinesl toto poznání, přesahuje fyzické i duševní roviny - slova, myšlenky i pocity. „To, co chápeš, není Bůh.“ (Sv. Augustin)
Ocitneme-li se vědomím v oblasti duchovní, vnímáme Duchem nikoliv skrze smysly. Proto je možné nahlédnout za hranice těla, hmoty, rozumu...
BŮH je obsahem… všeho. Z duchovní dimenze vyzařuje a promítá se do hmoty…
„Příroda není nic jiného než Bůh ve věcech.“ (Giordano Bruno)
Vše vychází z NĚJ, z ryzího pramene všeho bytí. Je svou podstatou klidem... stojí... je nehybný… = „JE“ - uvědomujíce si SEBE = „JSEM“.
PŘÍTOMNOST, PŘIROZENOST, SVATOST, NĚHA, RYZOST, PRAVDA, LÁSKA, PROSTOTA, KLID... - těmito pojmy bych vyjádřila můj vjem přítomnosti Boha, avšak to vystihuje jen povrch, úryvek, obal... nepředstavitelného obsahu, nekonečné hloubky, kterou nelze vyjádřit. Jak ale popsat co je nepopsatelné a nesdělitelné? Někteří zanechali odkaz:
„Kdo jsi, můj Bože? Stojíš tu a nelze tě uchopit.“ (Sv. Augustin)
„Oko, kterým vidím Boha, je totéž oko, kterým vidí Bůh mě.“
(Johannes Eckhart)
Kdo prožije přítomnost Boha, má potřebu předat tuto zkušenost ostatním a pomoci jim tak nasměrovat jejich pozornost na to JEDINÉ. Také mým záměrem je předat v písničkách a v následujících kapitolách své poznání:
BŮH...
JE - ŽIVOTEM života... DOKONALOSTÍ dokonalosti… PRAVDOU pravdy…
- LÁSKOU lásky... HARMONIÍ harmonie… VĚČNOSTÍ věčnosti...
„Kde vládne jednota, tam je dokonalost.“ (Sv. Bernard)
JE - SÁM SEBOU V SOBĚ.
JE - tím, co JE... tím, čím JE... tím, kdo JE... tím, kde JE...
„… Bůh je viditelný - ve svém díle.“ (Aristotelés)
JE - bez hranic i hranicemi... bez počátku i počátkem... bez konce i koncem...
JE - bez rozměru i rozměrem... bez prostoru i prostorem...
„Bůh je láskou a je JÍ ve všem.“ (Sv. Augustin)
JE - mnohem dál, výš, hlouběji a ještě JINDE, než lidská fantazie dohlédne...
JE - mnohem blíž než si kdo dovede představit. Je PŘÍTOMEN, TADY – TEĎ.
„Bůh je nám blíž, než my sami sobě.“ (Sv. Augustin)
JE - všude a vším, všechno JE v NĚM a ON JE ve všem...
JE - i v každém z nás…
„V každém člověku je slunce, jen ho nechat svítit.“ (Sokratés)
Bůh nám daroval ŽIVOT.
„Bůh žádá, abyste MU odevzdali to, co nám sám daroval.“ (Sv. Augustin)
BŮH je tím ŽIVOTEM = tím duchem, tou esencí, živoucí substancí. Dal nám SEBE a „čeká“, až MU vrátíme to, co je JEHO - SEBE. Takzvaně vrátíme SE MU = návrat k BOHU.
„Já jsem ta cesta, pravda i život.“ (Jan 14:6)
BŮH je ŽIVOT... v kamenech, v rostlinách, ve zvířatech, v živlech, v lidech, ve všem... Proto je vždy a všude přítomen.
„… je dobré pamatovat na to, že křivdy jsou v první řadě páchány Bohu a ne mně.“ (Sv. Terezie z Avily)
Až si lidé uvědomí podstatu života, soustředí se na NI, pak se duchovně probudí a půjdou přímo směrem k ŽIVOTU s láskou, pokorou, důvěrou, vděčností a posvátnou úctou.
„Pane, dělej se mnou, co umíš a chceš, vím, že mě miluješ.“ (Sv. Augustin)
„Považuji za hlavní úkol svého života být pro Boha a chci, aby o Něm mluvila každá moje výpověď a všechny smysly.“ (Sv. Tomáš Akvinský)
„Člověk zasvěcený Bohu se sám stane požehnáním.“ ( Sv. Augustin)
Bůh nám obětoval SEBE... Příchod Ježíše Krista je největší událostí naší doby.
„Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Matouš 20:28)
Kdo „pozná“ význam oběti Ježíše Krista, netouží již po ničem jiném než následovat HO. K tomu dozraje člověk svým duchovním vývojem...
„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11:28)
Ti, kteří dospějí k nejdůležitějšímu životnímu rozhodnutí - stát se učedníkem Krista, dostanou nejen odpověď, v čem spočívá JEHO následování, ale DUCH SVATÝ
povede každého, kdo se pro KRISTA a jeho následování upřímně rozhodne. Pomůže nám překonat všechna úskalí na cestě k SOBĚ - ke KRISTOVSTVÍ - k BOHU. Protože šťastný, dokonalý, věčný „ŽIVOT“ je „ŽITÍ“ v BOHU… „Já a Otec jsme jedno." (Jan 10 : 30)
Bůh nám věnoval fyzické tělo... Aby duše mohla nasbírat zážitky a projevit se ve hmotě, potřebuje k tomu fyzické tělo. Jeho dokonalost, důmyslnost je fascinující. Člověk, který dozrál do určité duchovní úrovně v úžasu poznává, že je víceúrovňovou bytostí a začne s tělem zacházet jako s cenným darem. Začne ho používat k účelu, pro který bylo stvořeno...
„Naše tělo má sloužit k tomu, abychom mohli sloužit Bohu.“
(Sv. Augustin)
Bůh naplňuje, oživuje naši duši. JE v NÍ... Není někde tam... Je PŘÍTOMEN.
„Člověk je Bohem, jako je paprsek slunce sluncem.“ (A. Grane)
„Řekl jsem: Jste bohové.“ (Jan 10:34)
„Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem.“ (Sv. Augustin)
Transformace již započala. "Nenarodili jsme se proto, abychom jedli, pili a oblékali se, ale abychom dosáhli budoucí odměny." (Sv. Jan Zlatoústý)
Bude odděleno „zrno od plev“, neboť přicházející Boží záměr dokáží uskutečnit pouze bytosti připravené = pokorné, čistého charakteru a morálky, BOHA milující, JEMU naprosto důvěřující a odevzdané.
„Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.“ (Korinským 8: 3)
BŮH „JE“... = „JSEM, KTERÝ JSEM“
